Děti třetí kultury doprovázely své rodiče za prací nebo studiem do zahraničí v období jejich významného vývoje, tedy před 18. rokem života. Často jsou popisovány jako lidé, kteří si budují vztah ke všem kulturám, v nichž žili, ale k žádné z nich nejsou plně vlastníky, takže mají “kulturu mezi kulturami”. Pocit “být zvláštní a zmatený” děti velmi ovlivňuje, proto je pozornost věnovaná tomuto problému tak důležitá.
Děti žijí v mezinárodním prostředí z mnoha důvodů, například jako přistěhovalci, uprchlíci nebo kvůli tomu, že jejich rodiče jsou emigranti; ačkoli mezi těmito zkušenostmi existuje mnoho podobností, existují také rozdíly. Je třeba prozkoumat emocionální a vztahové aspekty bytí takového dítěte.
Dětství hraje zásadní roli při utváření identity a pocitu příslušnosti ke kulturním, etnickým a rasovým skupinám. Tyto zkušenosti pomáhají jedinci orientovat se ve světě a porozumět mu, stejně jako si osvojit základní sociální normy a chování nezbytné pro adaptaci v rámci svého kulturního kontextu.
Během procesu akulturace, ať už k němu dochází ve školách, na hřištích nebo v zájmových střediscích, kdy se děti z různých kulturních prostředí dostávají do vzájemného kontaktu, mohou vznikat konflikty. Život ve více kulturách vytváří pro děti z třetích kultur jedinečnou emocionální zkušenost. Mohou se potýkat s pocitem, že plně nepatří ani k jedné kultuře. Tato liminalita se vyznačuje pocitem nejistoty a nejistoty. Mohou prožívat smutek jako normální reakci na své globálně mobilní dětství. Mohou se potýkat s kulturním bezdomovectvím, což může vést ke snížení sebevědomí. Potvrzení, sounáležitost a závazek k jakékoli mezikulturní identitě však mohou zmírnit negativní dopady tohoto procesu a přispět k vyššímu sebevědomí. Výsledky budou oboustranně prospěšné pro všechny zúčastněné.
Proces akulturace se mezi jednotlivci a skupinami značně liší, protože využívají různé strategie, jako je integrace, asimilace, separace a marginalizace. Tyto strategie hrají významnou roli při určování úrovně prožívaného stresu a rozsahu dosažené psychologické a sociokulturní adaptace.
Kromě kulturních rozdílů mezi skupinami a jednotlivci existují rozdíly i v rámci rodin: mezi členy rodiny probíhá akulturace často různým tempem a s různými cíli, což někdy vede k nárůstu konfliktů a stresu a k obtížnější adaptaci. Také touze člověka udržet si pozitivní vazby s oběma kulturami, známé jako “integrační” nebo bikulturní akulturační strategie, mohou bránit psychosociální tlaky, jako jsou asimilační politiky, multikulturalistické politiky, rasové a kulturní složení jeho komunity a osobní zkušenosti s diskriminací. Kromě toho mohou jejich schopnost plně přijmout obě kultury ovlivnit i individuální faktory, jako jsou osobnostní rysy.
Obecně platí, že jedinci, kteří uplatňují integrační strategii, která zahrnuje aktivní zapojení a přijetí aspektů vlastní i nové kultury, mají tendenci zažívat nižší míru stresu a dosahovat lepší adaptace ve srovnání s těmi, kteří volí jiné strategie. Je nezbytné si uvědomit hodnotu podpory dětí v jejich bilingvismu a podpory studia jazyků více kultur jako součásti procesu akulturace.
Pro rodiče může být aktivní podpora bilingvních dětí při studiu a udržování jazyků jejich domácí i nové kultury přínosnou strategií, která jim pomůže zvládnout zkušenost s třetí kulturou. Podporou znalosti více jazyků získávají děti cenný nástroj pro komunikaci a porozumění v různých kulturních kontextech. Tato jazyková flexibilita může zvýšit jejich schopnost přizpůsobit se a najít si své místo v rámci třetí kultury, což usnadní hladší integraci a pocit sounáležitosti.
Dvojjazyčnost navíc dětem poskytuje širší perspektivu a hlubší porozumění různým kulturám. Umožňuje jim překlenout rozdíly mezi kulturami a podporuje empatii a kulturní citlivost. Jazyková dominance a počet jazyků, které děti ze třetích kultur ovládají, významně ovlivňují jejich osobnostní profil. Vícejazyční jedinci, kteří ovládají svůj první jazyk a jeden nebo dva další jazyky, mají vyšší skóre v otevřenosti a kulturní empatii. Funkční multilingvisté, kteří ovládají více jazyků, vykazují podobné osobnostní rysy. To naznačuje, že znalost jazyků a multikulturní zkušenosti mohou formovat osobnost člověka. Učení se cizím jazykům je podporováno sdílením preferencí v oblasti jídla a přejímáním forem oblékání a sociálních interakcí, které jsou charakteristické pro každou skupinu. Globálně mobilní jedinci jsou často schopni pochopit a ocenit více než jeden úhel pohledu a takové děti se lépe vyrovnávají s nejednoznačností než většina ostatních lidí.
Vyrůstat jako dítě třetí kultury představuje řadu výzev i výhod. Tím, že rodiče vybaví děti jazykovými dovednostmi a kulturním porozuměním, mohou napomoci jejich úspěšné akulturaci a podpořit jejich celkovou pohodu v rozmanitém kulturním prostředí.
